Neni Sapa jako Sapa

V Cesku mnozi znaji Sapu jako vietnamskou velkotrznici v Praze, Písnici. Ale o nejakou desitku tisic kilometru dal na vychod najdeme jeji starsi jmenovkyni. Docela by me zajimalo, odkud ten nazev, protoze podobne mi zatim rozhodne nepripadaji. Jedna v horach, druha mezi sidlistem na kraji mesta. Jedna multikulturni, druha vietnamsky mluvici. Jedine ten cily obchodni ruch je jasnym pojitkem.

Do Sapy jsme dorazili dopoledne, ale znaveni celonocni cestou ve vlaku a la mistni jsme hned padli do postele a az odpoledne sli prozkoumavat vietnamskou, tedy tu multikulturni Sapu a nejblizsi vesnici Cat Cat. Prostredi – obklopena vysokymi zelenymi horami s terasovitymi ryzovymi polickami, s vrcholky castecne v mracich – je tak malebne a vzduch tak o stupen, dva nizsi nez v Hanoi, ze je to raj nyni pro turisty a i kdysi pro Francouze. Ti tu vystaveli honosne vily, hotely a snad i tenisove kurty. Trochu jako pest na oko. Schazi se tu vesnicane z okolnich horskych vesnic, podobne jako v mexickem Chiapasu. I tady se vsichni navstevnici vcetne nas tvari, ze je nevidi, protoze nestoji o ty levne cetky. Ale holky i stare zeny v tmavomodrych, zdobenych satech a radoby fotbalistickych podkolenkach, s hrebeny ve vlasech a gumovymi sandaly na nohach tu doprovazi vsechny prichazejici a po klasickych trech dotazech prechazeji na predvadecku. Where are you from? What is your name? How old are you?, vyslovene neuveritelne dobrou anglictinou aniz maji pravdepodobne nejake vzdelani. Buy from me – vysivanou tasku, polstar, prehoz, tak stribrne nausnice, naramky, nebo aspon pleteny naramek. Mas rad hudbu? Mam tu pekne berimbao de boca (no, takhle to samozrejme nerikaj, ale nevim, jak se jmenuje ani vietnamsky, ani jazykem Hmongu, ani cesky – jsem zas nedavala pozor na muzikologii ). Jen za ctyricet tisic dongu. Odchazime. Tak tricet. A po par krocich hned od znova. Hello, where are you from?

Zatimco zeny makaji a behaji od turisty k turistovi, chlapi sedi na motorkach a nabizeji svezeni ci pronajmuti jejich motorky nebo kdesi v koute kouri hasis (no mozna je to jen tabak) ci popijeji ryzove vino. Ten jsme si teda nedali, ale motorku ano. A vyrazili jsme do udoli na navstevu indigenous vesnicek. Prvni zastavka ticket office – kamkoliv se clovek tady pohne, musi platit. Ctyricet korun na osobu. Na otazku komu ty penize jdou mi ovsem neodpovedeli… Dalsi zastavka Lao Chai. Asfalt nahradili kameny a prach a ja sesedla z kone a nechala Martina samotneho tahat stroj, protoze po tom uz neslo jet a vlastne jsme asi i trochu odrovnali buhvi co, protoze to od te doby porad chcipalo a vydavalo velmi zajimave zvuky. Vzhledem k nasim schopnostem moto-mechaniky jsme byli nuceni jen doufat v happy end. Pres kamenou cestu vesnici jsme tedy sli a trojita sestava Where are you from nas provazela s jeste vetsi intenzitou. Dosli jsme tak podel reky a domku/obchodu plnych suvenyru az k druhe vesnici, Ta Van, kterou by meli obyvat lidi Giay a Dao (ale Hmongu tam bylo stale dost a navic dalsi zeny s cervenymi satky na hlavach, ktere uz nebyly tak vytrvale).

Zase jsme osedlali nasi zlutou Hondu a vyrazili do kopce na lepsi silnici a pak dal do neznama. Sjizdet k rece a vesnicim se nam po pravde uz ani moc nechtelo, a tak jsme si uzivali jen vyhled na hory posete ryzovymi a kukurickymi polickami v neuveritelnych vyskach, sledovali jsme ty vlnite obrazce, deti hrajici si na hrbetech buvolu, domky podel silnic ve kterych muzi nejdrive vydlabavaly z dreva komplikovane sosky a pozdeji pracovali s kovem ci prodavali obcerstveni. V dalsim udoli uz bylo vice prumyslu a kopce sedrene az na hnedou zem, u reky jakesi fabriky a ve tretim se zase pestovala kukurice a ryze. Decka tam na drevenych kolobezko-skatech sjizdely kopec a plivali an nas vodu, kltera tam vytekala z jakesi hadice. Po chvili jsme se otocili a vyrazili zpet / mraky se zacaly stahovat.

Projeli jsme Sapou, dali si na trzisti dosud nejlepsi bun cha a smazenou dyni zatimco venku se strhl neuveritelny lijak. Pak jsme zamirili jeste 14 kilometru na zapad, shlednout z prusmyku Tram Ton, ktery byl skoro cely v mracich. Ale vyhled na kolonialni stavby Sapy i vrchol Fan Si Pan jsme si predtim jeste uzili.

Motorka vracena, cas na pivecko na namesti s hvezdou uprostred. Pani nam natocila rovnou cely litr, takze jsme pozvali prochazejiciho Brada a [One Me] z Koreje na sklenku. Nakonec jsme zvladli tri (je to spis voda, nez opravdove pivo – silne se tu dela jen v ceskych restauracich v Hanoii ) a k tomu fialovou sladkou bramboru primo z grilu.

Ted s nimi mame sraz na obed, takze utikam. Vecer jedem spacim busem zpet do Hanoie, tak priste popisu rozdilne zpusoby cestovani – aneb jak tu jezdi mistni a jak jezdi turiste, nmo a pak samozrejme taky pohled na samotnou Hanoi.