Racionální.
Chladný.
Nutí tě mě stále na něco myslet, stále na něco myslí.
Mind the gap, když nastupuješ když vcházím do jeho podezemních strojů.
Procitám ze svých pocitů a obdivuji se novým.
Smíšeným.
Kolik tváří má toto město?
Kolik tváří má toto město?!
Jeho zdi jsou uhněteny z jednotvárných cihel, z kamenů, ze skel a kovů. Staré i nové ikony spoluvytvářejí postmoderní scenérie. Ćerní Austinové, červené dvoupatráky a fádní kontejnery na lidi brouzdají venkovními nákupními galeriemi i zapomenutými uličkami. Rostou tu okurky, tyčí se finanční domy i lesy jeřábů, fabriky se mění v galerie. V čínské čtvrti zavěšuje číšník do výlohy čerstvou večerní nabídku, zatímco místní Indonésané, Západoafričané, Thajci, Mexičané i Italové lákají v bývalých konírnách stotisícihlavý víkendový dav na své speciality. Novodobý Michelangelo arte povery zahrnul antickou Venuši obnošenými hadry i novým smyslem. Na tržišti se co chvíli holka znevšedňuje a proměňuje v operní zpěvačku. Zpívá italsky. V Londýně se mluví třista jazyky.
Rozmanitý a proměnlivý.
Za tmy absurdní a tmavý.
